Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Smyslové orgány jsou orgány, které vnímají a přenášejí podněty. Mezi lidské smyslové orgány se řadí oči, uši, kůže, nos a ústa. V těchto poměrně komplikovaných orgánech se nacházejí odpovídající smyslové receptory, které zprostředkovávají zrak, sluch, čich, chuť a smysl pro rovnováhu. Viz také smysl, orgán, smyslové receptory.

Smyslové buňky je jiný název pro receptorové buňky. Viz také smysl, buňka.

Smysl v souvislosti s biologií či lékařstvím je obecné označení pro některou ze schopností, která člověku umožňuje přijímat nebo „cítit“ podněty z vnějšího prostředí nebo i zevnitř těla. Často se uvádí, že člověk má pět smyslů: zrak, sluch, chuť, čich a hmat. „Hmat“ je však zjednodušené označení pro vjemy, které přicházejí z různých typů smyslových receptorů (tyto receptory se navíc nacházejí v různých místech lidského těla). Ve výše uvedeném výčtu smyslů naopak chybí smysl pro rovnováhu a propriocepce. Odvozené přídavné jméno je smyslový. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz smysl.

Smysl pro rovnováhu je jeden ze smyslů. Tento smysl pomáhá předcházet pádům při pohybu těla. Rovnováhu zajišťuje ve vzájemné spolupráci několik různých smyslů (či anatomických struktur): rovnovážné ústrojí – ve vnitřním uchu, zrak – prostřednictvím očí, propriocepce – ve svalech, šlachách a kloubech. Viz také smysl, rovnováha.

Smyslové receptory neboli senzorické receptory jsou specializované struktury, které přijímají podněty z okolního prostředí, aby je organismus prostřednictvím nervového systému mohl dále vyhodnocovat a podle získaných informací jednat, přizpůsobit se prostředí apod. Většinu smyslových receptorů můžeme zařadit do jedné ze dvou hlavních kategorií: Volná nervová zakončení nebo opouzdřená nervová zakončení senzorických neuronů – mapují většinu typů obecných senzorických informací, jako je zejména dotek, bolest, tlak, teplota či propriocepce (na níže uvedeném obrázku označeno písmeny A a B). Kompletní receptorové buňky – strukturně složitější typ, vnímají většinu typů speciálních senzorických (smyslových) informací: chuť, zrak, sluch, smysl pro rovnováhu (na níže uvedeném obrázku označeno písmeny C a D). Obrázek: Schematické znázornění čtyř typů senzorických neuronů (A, B, C, D – odshora až dolů), resp. smyslových receptorů (A, B, C, D – pouze horní část obrázku). Senzorické neurony mohou mít volná nervová zakončení (A) nebo opouzdřená nervová zakončení (B). Jiné senzorické neurony přímo komunikují se specializovanými receptorovými buňkami (C). U posledního typu senzorických neuronů je buněčné tělo přímo smyslovým receptorem, potažmo receptorovou buňkou (D). (Zdroj: By Shigeru23 - Made by uploader (ref:岩堀修明著、『感覚器の進化』、講談社、2011年1月20日第1刷発行、ISBN 9784062577120、21頁), CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=14917776) Viz také smysl, receptor, smyslové orgány.

Vnější pohlavní orgány je jiný název pro zevní pohlavní orgány. Viz také pohlavní orgány.

Světová zdravotnická organizace neboli WHO (zkratka pochází z anglického názvu World Health Organization) je specializovaná agentura OSN, která se zabývá veřejným zdravím na mezinárodní úrovni. WHO sídlí ve švýcarské Ženevě, má šest regionálních kanceláří (pro Afriku, Ameriku, jihovýchodní Asii, Evropu, Blízký východ a západní Tichomoří) a 150 národních kanceláří (např. v České republice má kancelář WHO sídlo v Praze).

Pacientské organizace jsou „neziskové organizace, jejichž činnost je orientována na pacienty, a v nichž pacienti a/nebo pečovatelé o ně (pokud pacienti z jakéhokoli důvodu nemohou zastupovat sami sebe) představují většinu členů v řídicích orgánech“ (definice podle EMA). Převážná většina pacientských organizací se drží doporučení a principů, díky kterým jsou uznávány jako cenní a důvěryhodní partneři. Například Evropské pacientské fórum (EPF) vyžaduje, aby pacientské organizace, které usilují o členství v něm, splňovaly následující kritéria: Transparentnost: členové zveřejňují zdroje svého financování, provádějí audit svého účetnictví a zpřístupňují jeho výsledky. Legitimnost: členové by měli být registrováni alespoň v jednom členském státu EU. Demokracie: pacientské organizace by měly mít řídicí orgány, které jsou voleny jejich členy, což jsou pacienti, pečovatelé o ně, nebo volení představitelé. Reprezentativnost: celoevropské organizace zaměřené na konkrétní onemocnění by měly mít své vlastní členy ve více než polovině členských států EU (např. Europa Donna, která se zaměřuje na zhoubné nádory prsu, má členské organizace ve všech evropských zemích, dokonce i v Asii). Národní platformy by měly zastupovat alespoň 10 různých skupin onemocnění, aby byly uznány jako právoplatní členové (v ČR např. existuje platforma Hlas onkologických pacientů, která sdružuje pacienty se všemi typy zhoubných nádorů). Odpovědnost a konzultace: prohlášení a stanoviska dané organizace by měla odrážet postoje a názory její členské základny, a měly by existovat konzultační postupy napříč členskou základnou. Pět výše uvedených kritérií by mělo zaručit, že členy EPF jsou pouze seriózní pacientské organizace. Existuje mnoho typů pacientských organizací: některé působí lokálně nebo regionálně, zatímco jiné jsou aktivní na celonárodní, celoevropské nebo zcela mezinárodní úrovni. Některé z nich jsou koalice nebo organizace zabývající se celým spektrem nemocí (a mohou tak zastupovat pacienty jako celek v některých společných tématech), zatímco jiné se zaměřují na konkrétní onemocnění (Alzheimerova nemoc, diabetes mellitus, karcinom prsu atd.) či na skupinu onemocnění (vzácná onemocnění, duševní onemocnění, zhoubné nádory apod.). V ČR navíc působí Pacientská rada – stálý poradní orgán ministra zdravotnictví složený ze zástupců pacientských organizací, který funguje jako zprostředkovatel hlasu pacientů na ministerstvu. V rámci své činnosti Rada plní svou konzultační činnost, tedy účastní se připomínkových řízení, při nichž se vyjadřuje k návrhům legislativních i nelegislativních materiálů, vydává stanoviska apod. V rámci proaktivní činnosti zřizuje pracovní skupiny a věnuje se oblasti ochrany práv a naplňování potřeb pacientů. Bližší informace se dozvíte na Portálu pro pacienty a pacientské organizace.

Mužské pohlavní orgány jsou pohlavní orgány, které se vyskytují u chlapců a mužů. Mužské pohlavní orgány společně vytvářejí mužský reprodukční systém. Obrázek: Mužské pohlavní orgány a jejich umístění ve vztahu k okolním tělním strukturám – schematický nákres. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0) Viz také pohlavní orgány, ženské pohlavní orgány.

Orgánový systém (neboli orgánová soustava) je tvořen orgány, které spolu úzce spolupracují na plnění určité funkce. Mezi hlavní orgánové systémy se řadí: kožní systém – kůže utváří vnější povrch těla, hlouběji uložené tkáně chrání před zraněním, zajišťuje produkci vitaminu D, umožňuje vnímání bolesti, tlaku apod., obsahuje potní a mazové žlázy; pohybový aparát – ten je někdy zmiňován jako celek, obecně se však dělí na dva další orgánové systémy: kosterní systém – tělesným orgánům poskytuje ochranu a tvoří jejich oporu, upínají se na něj kosterní svaly; uvnitř kostí se tvoří krevní buňky, v neposlední řadě je to zásobárna minerálních látek; svalový systém – umožňuje pohyb, udržuje rovnováhu, tvoří teplo,  nervový systém – hlavní kontrolní systém celého organismu, na vnitřní i vnější změny reaguje aktivací příslušných svalů a žláz, endokrinní systém – je tvořen endokrinními žlázami, které produkují hormony; ty řídí např. růst, rozmnožování, metabolismus apod.; oběhový systém – ten je někdy zmiňován jako celek, obecně se však dělí na dva další orgánové systémy: kardiovaskulární systém – srdce pumpuje krev do krevních cév, které ji rozvádějí po celém těle; krev přenáší kyslík, oxid uhličitý, zajišťuje výživu jednotlivých orgánů, odvádí odpadní látky apod.; lymfatický systém – sbírá tekutinu (lymfu) uniklou z krevního řečiště a navrací ji zpět do krve; imunitní systém – zabezpečuje ochranu organismu před cizorodým a infekčním materiálem; kromě toho slouží k odstraňování vlastních poškozených či odumřelých tkání a buněk, včetně nádorových buněk; je-li však nadměrně aktivní, mohou se vyskytovat různé alergie, autoimunitní onemocnění apod.; dýchací systém – dodává do krve kyslík a odstraňuje oxid uhličitý, v plicích probíhá výměna plynů; trávicí systém – rozmělňuje a rozkládá potravu na jednodušší látky, ty pak vstupují do krve a jsou rozváděny do jednotlivých tkání; nestravitelné zbytky potravy jsou z těla vyloučeny v podobě stolice; vylučovací systém – zajišťuje vylučování odpadních látek, které musí být odstraněny, aby neotrávily organismus; jeho součástí je močový systém; reprodukční systém – zajišťuje rozmnožování. Terminologická poznámka: V některých zdrojích je uváděn i urogenitální systém.